Sedm ukazatelů, podle kterých poznáte správnou akcii

Přístupů, jak vybrat správnou akcii do svého portfolia, je mnoho. Každý z nás má jiný sklon k riziku a také každý z nás má jiné očekávání, co se výnosu týče. Většina investorů preferuje hodnotové investování a dle toho vybírá do portfolia i jednotlivé akcie. Při analýze jednotlivých firem (a možnosti stát se jejich akcionářem) by měl investor zaměřující se na hodnotu brát v potaz především dlouhodobý vývoj dané společnosti. To znamená analyzovat její účetní data alespoň deset let zpátky. Na základě takto dlouhé časové osy jsme již schopni rozpoznat, zdali má daná firma opravdu dlouhodobě udržitelnou hodnotu.

V účetních výkazech (výsledovka, rozvaha a výkaz cash flow) za posledních deset let je především nutné sledovat:

• Marže. Jedná se především o hrubou marži a čistou marži. Hrubá marže, která je dlouhodobě (oněch 10 let) vyšší než 40 procent je první indikátor, že se jedná o kvalitní společnost. Čistá marže vyšší než 20 procent je také fantastický výsledek. Oproti tomu společnosti, které mají čistou marži pod 10 procent, jsou již na pováženou, protože v jejich odvětví bude panovat extrémní konkurenční boj.

• Výdaje na vývoj a výzkum. V dnešní době mnoho společností vydělává díky obrovským investicím do vývoje a výzkumu. To sice krátkodobě může držet společnost na výsluní, ale v dlouhém období může dojít ke zklamání. Je tedy důležité sledovat tuto položku ve výsledovce. Společnosti, které utratí za vývoj a výzkum více jak jednu třetinu hrubého zisku, by v hledáčku být neměly.

• Ve výsledovce dále nalezneme položku placené úroky, která je velmi úzce spojena s položkou dlouhodobý dluh, kterou nalezneme v rozvaze. Když chci být akcionářem, tak je záhodné, aby společnost generovala zisk a ne, aby veškerý potencionální zisk inkasovali věřitelé. Přesáhnou-li placené úroky každý rok 15 – 20 procent provozního zisku (nebo když by společnost teoreticky nebyla schopná zaplatit během pěti let svůj dlouhodobý dluh), není to dobré znamení.

• Doporučuji nesledovat čistý zisk na akcii, ale čistý zisk jako celek. Čistý zisk na akcii totiž může být daleko více rozkolísaný ve sledovaném desetiletém horizontu. Může to být především tím, že společnost může emitovat nové akcie nebo provádět zpětný odkup akcií. Při zpětném odkupu akcií se může stát, že zisk na akcii roste, ale celkový zisk klesá. Preferujme raději stabilní společnost, kde čistý celkový zisk má růstovou tendenci. Rozkolísaný čistý zisk svědčí o tom, že daná společnost se nachází buď v odvětví citlivém na hospodářský cyklus, nebo čelí zuřivému konkurenčnímu boji, nebo je například dané odvětví kapitálově náročné. Vše jsou to indikátory, které by měly investora vést k opatrnosti a obezřetnosti.

• Zadržené zisky. Toto je jedna z položek, které velmi snadno a rychle odhalí kvalitní společnost. V desetiletém horizontu by měla stabilně růst, a to minimálně tempem pět procent ročně.

• Položka zpětně vykoupené akcie. Společnost může svým akcionářům vyplácet dividendy nebo hodnotu jejich majetku může zvyšovat právě zpětným odkupem akcií. Každá kvalitní společnost by zpětný odkup měla provádět, proto by měla mít v pasivech i tuto položku. Jedná se o zpětný odkup akcií, které společnost nezrušila, tj. může je znovu vydat. Zde pozor na výpočet rentability vloženého kapitálu. Položka zpětně vykoupené akcie snižuje hodnotu vlastního kapitálu, je to záporné číslo v rozvaze, a tím pádem rentabilita vloženého kapitálu výrazně roste. Jestliže chceme získat rentabilitu, která je také vhodná při určování kvality společnosti, je nutné vlastní kapitál o tuto položku očistit.

• Kapitálové výdaje jsou další důležitou položkou. Kapitálové výdaje nalezneme ve výkazu cash flow a kumulativně za deset let by neměly přesáhnout 50 procent kumulativního čistého zisku.

Existuje i řada dalších položek, které je vhodné sledovat. Nicméně výše uvedené jsou kardinálně důležité, hledáme-li společnost, která je schopná dlouhodobě generovat pro své akcionáře hodnotu. K analýze fundamentální faktorů a ukazatelů musíme mít nejen odbornou způsobilost a praxi, ale musíme disponovat i příslušnými daty. Dále se vůbec nezmiňuji o technické analýze jako podpůrném prvku tvorby investičního portfolia. V neposlední řadě je nutné zmínit i to, že na jednu kvalitní firmu připadá několik desítek nekvalitních firem, které musíme nastudovat a posléze zamítnout. A ruku na srdce, není to spíše práce pro profesionála než pro každého jednotlivého investora? Každý ať si odpoví sám. Ať už bude odpověď jakákoliv, za zmínku pro běžného laického investora stojí, že existuje snadné řešení a tím je kolektivní investování, kde se profesionálové na denní bázi zabývají jak fundamentální, tak i technickou analýzou. Mají k tomu mandát i aparát, a tím jsou schopni nabídnout běžnému investorovi kvalitní různorodé akciové fondy.

Michal Valentík, investiční ředitel společnosti Broker Trust