Tento web využívá soubory cookies. Pokud budete pokračovat v prohlížení těchto stránek, souhlasíte s pravidly pro užívání cookies.

Pokračovat

Vlna pozitivního sentimentu přivedla v uplynulém týdnu americké akciové indexy na nová historická high a hodnota hlavního indexu SP500 tak poprvé v historii začíná číslicí 29. Tento vývoj ani příliš nepřekvapuje a před několika týdny jsem tu devětadvacítku v rámci pravidelných týdenních komentářů předpovídal. K dobré výkonnosti a vysokému optimismu vedou nadále dobré zprávy z největší světové ekonomiky, jejichž příliv neustal ani v uplynulém týdnu.

Ameriku táhnou nadále zejména spotřebitelé. Obě série dat, jak spotřebitelská důvěra, tak také spotřebitelský sentiment jasně převýšily odhady analytiků. Pozitivním impulsem bylo také dosažení dohody mezi Spojenými státy a Mexikem, která do určité míry zklidnila diskuse na téma obchodních válek. Odhady také převýšilo oznámené číslo ohledně předběžného odhadu růstu hrubého domácího produktu Spojených států. Mírně negativně za velkou louží tak vyzněla jen data z realitního sektoru. Kontrakcí zklamaly rozjednané prodeje domů a s nižší hodnotou přišel také Case-Shillerův index cen nemovitostí.

Evropa prožívá další fázi italského dluhového dobrodružství. Výnos desetiletých italských dluhopisů vzrostl během roku na více jak trojnásobnou hodnotu a ukazuje, že v jedné z klíčových evropských ekonomik klid a pořádek zcela jistě nevládne.Nedůvěra investorů je zde patrná a je tak otázkou, jestli díky situaci na tomto trhu přistoupí Evropská centrální banka k ohlášenému ústupu ze svého programu kvantitativního uvolňování. Odchod ECB z pozice silného kupce italských dluhopisů by mohl jejich výnos ještě dramaticky zvýšit. A vzhledem k tomu, že se italský dluh od krizového roku 2008 nesnížil, ale naopak o třetinu navýšil, by mohla mít Itálie problémy se splácením svých závazků. A plánem nové italské vlády, který by měl zemi dovést k prosperitě, je další razantní navyšování výdajů rozpočtu. Evropským centrálním bankéřům jejich rozhodování rozhodně nezávidím.

Nezávidím ani těm americkým. Na jedné straně je jejich úkolem dohled nad cenovou stabilitou a boj proti inflaci, která podle všech údajů v USA poroste, a na straně druhé může být silný dolar jedním z hlavních nepřátel. Proti inflaci lze bojovat zvyšováním sazeb, což má FED v plánu. To však zdraží dolar a může velkým společnostem exportujícím na světové trhy nadělat vrásky. A pokud v blížících se volbách v USA zvítězí demokraté, což se všeobecně předpokládá, netají se tím, že by rádi otevřeli otázku navyšování daní pro korporátní sféru. Zvýšení daní a slabší tržby z exportů nejsou zpravidla dobrým receptem na ekonomickou prosperitu. Zvyšování úrokových sazeb také povede s velkou pravděpodobností k dalšímu zplošťování výnosové křivky, které může být, pokud se tak propracujeme až k její inverzní podobě, předvojem možného příchodu recese.

Václav Pech, investiční analytik Broker Trustu

Napsat komentář

Required fields are marked (*)