Tento web využívá soubory cookies. Pokud budete pokračovat v prohlížení těchto stránek, souhlasíte s pravidly pro užívání cookies.

Pokračovat

Na trhu se v posledních letech objevilo mnoho firemních dluhopisů, které slibovaly nebo slibují garantovaný výnos okolo šesti procent ročně. Často je vydávají společnosti nově založené, bez podnikatelské historie a prezentující dluhopis jako bezpečný způsob, jak zhodnotit úspory. Málokdy jste u jejich nabídky ale našli upozornění, že korporátní dluhopis je v podstatě jen půjčka společnosti, a pokud dojde k jejímu krachu, půjčka nebude splacena. Přesně s takovou realitou se aktuálně potýká řada investorů, kteří místo toho, aby počítali zisky, o své peníze přišli. Jak při výběru firemních, nebo chcete-li korporátních, dluhopisů postupovat?

V minulosti jsme byli svědky řady případů, kdy firma prezentovala nákup svých dluhopisů jako bezpečnou investici, za kterou ručí svým majetkem. Při pohledu do výkazů ale člověk zjistil, že majetek daného subjektu je záporný, společnost tedy více dlužila, než vlastnila. To by mělo být pro potenciálního investora první varování.

U některých emisí firemních dluhopisů je alespoň vyhotovený tzv. prospekt. Jde o veřejné emise schválené Českou národní bankou. Je to sice nezáživné čtení, ale investorovi zajišťuje alespoň základní informace o firmě, která dluhopis vydává. Najdete zde rizika, která jsou s fungováním firmy spojená, a parametry dané emise, třeba jestli se dá dluhopis předčasně prodat. Ale ani prospekt schválený ČNB není zárukou splacení emise. Jde pouze o dokument s formálními informacemi pro potenciální investory. Prospekt musí mít všechny emise od jednoho milionu eur. To je také důvod, proč značná část emisí, o kterých byla řeč v úvodu, byla do 25 milionů korun. Firmy tak o sobě nemusely sdělovat prakticky nic. Nedostatek informací je tak dalším varováním.

Na internetu už k tomuto tématu vznikají i první weby, které se snaží investory upozorňovat na nekalé praktiky některých emitentů, jako je například web rizikovedluhopisy.cz.

Podle čeho vybrat dluhopisy?

Návratnost investice u korporátních dluhopisů není zaručena nikdy, ale je zde několik bodů, na které je dobré se soustředit při výběru konkrétní emise. Podívejte se, které to jsou.

Veřejná nabídka – prospekt schválený ČNB

Není zárukou splacení emise, ale je to garance alespoň základní informační otevřenosti emitenta vůči investorovi. Nemá-li firma prospekt, tak pamatujte, že papír snese vše a web ještě více.

Auditovaná účetní závěrka

Odpovídá účetnictví reálně tomu, co firma tvrdí v účetních závěrkách? Nezávislý audit do této oblasti vnáší hodně světla. I přes standardizaci v posledních letech může být stále firemní účetnictví, jemně řečeno, velmi kreativní disciplínou. Je tedy vhodné, aby ho prověřila nezávislá společnost.

Finanční ukazatele

Jsou dostupné informace o důležitých finančních ukazatelích? Je dobré podívat se, jakou má firma likviditu (dostupné finanční prostředky), zadluženost, aktivitu a rentabilitu (ziskovost). Je vhodné také zjistit, zda firma vydělává více, než platí na úrocích z dluhu, a podobně.

Z výše napsaného vyplývá, že u nově založených firem nebude možné nic z tohoto dopočítat. A proto by od nich měl dát potenciální investor ruce pryč. Netvrdím, že každá nově založená firma láká od veřejnosti peníze podvodně, ale tyto projekty by zkrátka drobní investoři financovat neměli. Riziko je příliš veliké.

Emisní podmínky

Mezi jednotlivými typy dluhopisů jsou rozdíly, které výrazně ovlivňují pozici jejich držitele. Je tedy vhodné vědět, který typ dluhopisů pořizujete. Například tzv. podřízené dluhopisy jsou v případě krachu emitenta uspokojovány až jako poslední.

Stejně tak sledujte, jaké (a zda vůbec) má firma stanovené tzv. kovenanty (závazky vůči investorům). Může jít například o závazek, že zadlužení nepřesáhne určité procento z majetku nebo že firma dává ke svému majetku zástavní právo.

Jak je vidět, výběr správného dluhopisu je malá věda, která vyžaduje určité znalosti práva, financí, účetních výkazů a také orientaci v odvětví, ve kterém dané firmy působí. Pokud bychom tedy dluhopisovou investici měli brát opravdu zodpovědně, dostaneme se k tomu, že bychom potřebovali menší analytické oddělení. V reálu se ale spíše potkáváme s tím, že investoři se podívají pouze na výnos, a protože se jedná o dluhopis, považují jeho nákup za bezpečnou investici a ignorují možná (a častá) rizika.

Není těch rizik příliš?

Je otázkou, zda mají běžní investoři dostatek času a prostředků, aby sami vyhodnotili všechny výše uvedené aspekty a skutečně kvalitně investovali.

Nesmíme zapomínat ani na rozložení rizika. Pokud chcete investovat do korporátních dluhopisů, a brát to jako bezpečnou investici, je třeba eliminovat hrozbu krachu firem. Když si koupíte dvě takové emise a jedna firma zkrachuje, přijdete o 50 procent investice.

Následující čísla nejsou veselá, ale pokud bychom měli riziko dostat na bezpečnou míru, musíme se bavit alespoň o 50 titulech (dluhopisových emisích), aby nás případný krach jedné firmy připravil „jen“ o dvě procenta z celkového investičního portfolia do dluhopisů. V úvahu bychom také měli vzít, aby těchto 50 titulů bylo z různých odvětví, různé velikosti atd.

Nejčastějším argumentem, který slyším od klientů při pořizování konkrétních emisí dluhopisů, je, že tato investice nekolísá, a tím pádem je bezpečná. A ještě k tomu ročně vydělají třeba osm procent. To je zásadní nepochopení rizika. A to hned z několika pohledů: Pokud cena kolísá, tak mám většinou dobrý signál toho, že se s firmou něco děje a měl bych se jako investor zajímat, o co se konkrétně jedná. Je opravdu lepší nevidět kolísání dopředu a pak po pár letech zjistit, že mám v ruce jen bezcenný papír?

Pokles ceny je dán tím, že je firma obchodovaná na trhu a můžu z investice kdykoliv vystoupit. Kdo někdy zkoušel prodat před splatností dluhopis takřka neznámé firmy, která není obchodována na žádném trhu, ví, že to prakticky nejde. Hlavní riziko tedy není kolísání investice, ale ztráta kapitálu. A mnohem častěji se tato situace může přihodit v momentě, kdy držím neobchodovaný dluhopis začínající firmy.

Jaké jsou alternativy?

Když si to tedy shrneme, tak na trhu je mnoho dluhopisů společností, které neposkytují základní informace, jež by měly být sloužit investorům pro rozhodnutí, zda nákup dává smysl. Většina běžných investorů nemá dostatek znalostí o investování do dluhopisů a podceňuje rizika, a to zásadním způsobem. Co si z toho odnést? Že horečka investování do korporátních dluhopisů nemůže dopadnout dobře.

Kdo má volné prostředky, které chce investovat, může se porozhlédnout v rámci dluhopisových fondů. Najde tam zajímavé alternativy. Investovat se dá navíc už od 500 korun za měsíc. Ano, fondy investují také do korporátních dluhopisů, ale najímají dostatečný počet odborníků, aby dokázaly odfiltrovat potenciální rizika, a v portfoliu mají desítky až stovky firem, aby případný krach některé z nich neohrozil celkovou investici.

Napříkad Templeton Global Bond, který je dostupný i v českých korunách, má portfolio s úvěrovým ratingem A- (velké firmy s relativně malým rizikem bankrotu), a kuponový výnos do splatnosti těchto dluhopisů je 8,4 procenta. Ve fondu je 160 dluhopisových pozic, takže krach jedné firmy je pro klienty zanedbatelný. Není to rozumnější alternativa?

Jiří Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust